Když po roce a půl pročítám svůj článek Všechno, nebo nic, hřeje mě nádherný pocit štěstí. Dostala jsem příležitost říct všechny myšlenky z tohoto fiktivního dopisu jeho adresátovi nahlas. Poznala jsem lásku. Dostala jsem lásku. Našla jsem dokonalý protějšek a jsem milována. A miluji. Možná by bylo dobré zase napsat nový dopis s novými myšlenkami...


 

Ch.,
 říkám Ti dostatečně, co pro mě znamenáš a čím pro mě jsi? 
Spousta věcí se změnila od té doby, kdy začal náš vztah. Celý život se mi (znovu) obrátil naruby. A i já jsem se změnila. Ztratila jsem pocit, že jsem na všechno sama, že se můžu spolehnout jen na sebe. Ale především jsem získala.
 Mám v Tobě velkou oporu. Možná se někdy opírám až moc a příliš Tě zatěžuju. A možná jsem tím i zpohodlněla.
 Získala jsem zpět sebedůvěru, kterou mi pošlapalo tolik lidí. Kdo ve mě věřil, než jsem potkala Tebe? Kdo mi dával znát, že jsem dost dobrá?...
 Získala jsem materiální zajištění; střechu nad hlavou, suchou postel. (Jídlo na tento seznam nepatří, to mám na starost já :-D )
 Získala jsem kamaráda, spřízněnou duši, která naslouchá.
 Získala jsem laskavou náruč, která obejme, když něco není v pořádku, a dlaň, která pohladí.
 A mnohem víc.

Co jsem ale dala já Tobě? Starosti? Potřebu kontrolovat? Povinnost poslouchat starosti a stížnosti jiného? Kouli kolem kotníku?

 Miluju Tě. Ale co je to láska? Moje nesobecká láska si přeje, abys byl šťastný. Klidně by mě donutila nechat Tě odejít, tenkrát, před rokem a půl. Udělá pro Tebe cokoli. Ale já.. já jsem jenom člověk. 

 Poslední dobou - dobře, poslední rok - si připadám jak ptáček, kterýmu zastřihli křidýlka, aby nemohl lítat. Chybí mi volnost, kterou jsem mívala. Chápu, že nemůžu vést takový život, jaký jsem vedla, dokud jsem byla sama. Ale.. Chybí mi to. Nebaví mě sedět doma na zadku a čekat, až se vrátíš z práce. Nebaví mě na slovo poslouchat a "ven" chodit jenom s Tebou. Mám svou vůli, svůj rozum a dokonce sama vytvořím i myšlenku. Mrzí mě, když se mě snažíš kontrolovat. Mrzí mě, když Ti vadí, že urdžuju kontakt s kamarády-muži.

 Chybí mi to všechno, čeho ses mě donutil (nevědomky) vzdát. Milovaných hodů. Akcí s kamarádkama. Projevů víry...

I když to pro Tebe nic neznamená, budu se modlit, protože pro mě to pořád něco znamená. Budu se modlit za nás zo oba, za to abychom našli správnou společnou cestu, za to, abychom si prokazovali více lásky.

Nemám sílu na to, abych ti více jak polovinu z tohoto řekla. Vyvolalo by to další hádku a slzy. Tvoje i moje. A to nechci, za to mi to nestojí.
 Snad bude Bůh stát při nás.

S láskou,
 V.