Dneska jsem narazila na článek od Rezky "Proč spolu vlastně před svatbou nespat?!!?" (https://rezkaaa.signaly.cz/1609/proc-spolu-vlastne-pred-svatbou) a pole pro komentář nepojme všechna slova mých myšlenek, proto jsem se rozhodla svůj názor napsat přimo do článku.

Toto téma bývá často diskutované a já jsem se do žádných debat nidky nezapojovala, protože můj názor je "trochu jiný" než názor většiny mladých katolíků. (A trošku jsem se bála že po mně ostatní začnou házet imaginární kameny.)

Nabízí se několik "kdyby": "Kdybych v době dospívání více rozvíjela víru...", "Kdybych nebyla snadno ovlivnitelná kamarády...", "Kdybych nebyla hloupá..." nebo: "Kdybych přemýšlela..."

A pokračování těchto vět by mohlo znít: "...neměla bych zlomený srdíčko a ušetřila bych si spousty trápení." "Zásada čistoty" mě měla ochránit a já jsem se rozhodla špatně.

Jo, lituju toho že jsem před lety "uklouzla". Stalo se. Byla to velká chyba. Byla jsem naivní, nechala jsem se využít. Pak jsem se cítila méněcenná, ztratila jsem iluze o klucích, důvěře, vztahu.

Na druhou stranu mě to posunulo někam dál, svým způsobem mi to pomohlo dospět i když to nebyl nejšťastnější pohyb dopředu. Pomalu jsem začala přehodnocovat postoje a začala jsem se orientovat na jinej druh chlapců. Partnera jsem hledala hooodně dlouho, trochu jsem se bála že jsem už přebrala, ale nakonec jsem našla jednoho skvělýho :-)

Pomohl mi překonat všechny strasti které se týkají tohoto tématu a já jsem si je způsobila svými rozhodnutími. Nejsme sezdaní, nicméně sex přišel v pravou chvíli a prohloubil náš vztah. Odevzdáváme se jeden druhýmu a je mi láskou, oporou, milencem i nejlepším kamarádem. Jsem šťastná i když nejsem "čistá".

Bůh nám nechává volnost, dává nám na výběr. Život je otázkou lidských rozhodnutí.

Že jdu proti Bohu? O co opíráte názory? Třeba šesté přikázání desatera? Mluví snad o předmanželském sexu? Tak jo, pojďte do mě, jsem připravena na imaginární kameny :-)