Delší dobu přemýšlím o tetování.

Chtěla bych něco, co má příběh, nebo hloubku myšlenky, a kdykoli se na ten "obrázek" podívám, dýchne to na mě.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Pokud to tak můžu říct, je tohle moje nejoblíbenější část "otčenáše", modlitby Páně. A hodně jsem přemýšlela o tom, že právě "buď vůle tvá" bych si nechala vytetovat.
V životě se mi děly špatný věci, a já jsem si říkala, že to takhle má asi prostě být. Že mě Bůh chce silnou, abych zvládla budoucí věci. (Že asi budou mnohem těžší zkoušky, než před kterýma jsem zatím stála.) Tak buď vůle tvá, opakovala jsem se slzama v očích a věřila, že mi to všechno špatný k něčemu bude.

Začínám váhat o správnosti rozhodnutí.

 Letos v květnu mi umřel kamarád. Bylo mu 21 a měl rakovinu, šlo to rychle. Rodina nechala na parte napsat právě "můj" verš, Buď vůle tvá. Je boží vůle a předem určenej plán, nebo se všechno děje jako následek lidskýho chování? Kdyby nebyl kamarád v dětství týranej a nenesl by si psychický následky, byl by v pořádku? (Doktoři to uváděli jako možnou příčinu..) Můžou teda za to jeho rodiče? Nebo to takhle mělo být a měl umřít mladej? Jak to je?

V boží plán jsem pevně věřila, dokud jsem podruhé nečetla Chatrč, kterou jsem teda pochopila tak, že náš život závisí na rozhodnutí. Našeho, našeho okolí, rodiny, vlády,... a když se něco nevyvede, odpovědnost nese člověk, ne Bůh, bylo to jeho rozhodnutí. Ale copak člověk nemůže Boha prosit o moudré rozhodutí?

A nebo znamená buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi, že to na zmíněných místech má vypadat tak, jak si Bůh plánoval a přeje, a má to vytvořit právě člověk a jeho správný rozhodnutí...?

Dovolím si volně interpretovat Halíkovu myšlenku, to, že co my víme o víře, je jen odraz skutečnosti v hodně špinavým zrcadle, ale pokud si někdo dovedete poradit s těmato otázkama, sem s odpovědí! ;-)

Děkuju, Odetta